jak funguje homeopatie

Zásadním cílem homeopatického léčení  je obnovení obranyschopnosti organismu. Tomu se v klasické homeopatii říká v terminologii zakladatele oboru Obnovení vitální síly organizmu. Homeopatii založil profesor  Samuel Hahnemann, geniální německý lékař a farmaceut. Jako prvý lékař- vědec prováděl farmakologické pokusy s ředěnými léky.  Jejich účinky zkoušel na zdravých dobrovolnících. Bez rizika otravy neředěnou látkou docházelo ovšem i tak k vyvolání příznaků „ otravy“. Podobně jako by příznaky intoxikace vyvolala původní-  neředěná látka. Třeba tehdy hojně užívaná rtuť. V praxi pak homeopatický lék na rozdíl od hmotné rtuti nemohl ublížit. Ředěné látky byly nezbytně dynamizovány – intenzivně protřepávány. V pátém ředění v řadě byla  vždy překročena hranice, kdy byla teoreticky přítomna alespoň jedna molekula původní materie. Přesto se v dalších ředěních ukazovalo, že hodně naředěná látka při opakovaném (třeba týdenním užívání) vykazuje ještě hlubší známky působení na různých úrovních organismu včetně psychiky. Než látka ředěná málo.

Myšlenku „Podobné podobným se léčí“znali již dávno před Hahnemannnem  jeho předchůdci   (Paracelsus , starořečtí lékaři). S trochou nadsázky se tato teze dá připodobnit k přijetí malého doušku vína  dopoledne po dlouhém večeru u vína.  Jemným (!) podnětem se opět  zaktivizují  vyčerpané enzymy. Ty, které  byly zodpovědné za likvidaci balastních látek. „Čím jsme se pokazili, tím se napravíme“, říkají vinaři.  (Pozn. Není samozřejmě návodem pro kontinuální abusus!). Standardní medicína se naopak snaží přivést do těla další chemické látky, které jsou opačné než ta škodící. Příkladem je třeba soda bikcarbona neutralizující žaludeční kyselinu. V žaludku ovšem vzniká další cizorodý produkt. Příčina se neřeší, ale dočasně potlačí. Navíc organismus nedostane návod,  že se s problémem může  vyrovnat jinak. Vlastními, přirozenými silami.
Odpůrci  homeopatie tvrdili a tvrdí, že bez přítomnosti hmotné podstaty, tedy molekul látky nemůže nic fungovat. V praxi to vyvrátily dávno třeba výsledky homeopatického léčení epidemie cholery po „napoleonské“ bitvě u Lipska. Hahnemann zde měl s homeopatickými léky naprostý terapeutický úspěch. Fiasko zaznamenaly všechny ostatní oficiální léčebné metody.

Sám Hahnemann se spolupracovníky vyzkoušel  v toxikologickém pokusu asi 30 nejrůznějších látek rostlinného a minerálního  původu. ( V současnosti jsou známy výsledky zkoušek několika tisíc léků).Otec Zakladatel byl mimořádně pečlivý a vědecky kritický. Detailně popsal účinky léků vyvolané pokusy.  Různé příznaky vyvolané zkouškami  se  u jeho zkoušejících vyskytovaly  významně často.  To definovalo nové léčebné pole pro konkrétní látky. Měl též kontrolní skupiny zkoušejících, které užívaly placebo. Kuličky vypadaly úplně stejně, ale neobsahovaly účinnou, byť ředěnou látku. Nikdo ze zkoušejících nevěděl, užívá -li lék či placebo.  Výsledky po analýze pokusů prokazovaly účinnost  léku na rozdíl od placeba. Praktické fungování léku se následně testovalo v klinických pokusech u nemocných.  Tzv. moderní farmakologie tyto zkoušky přejala o mnoho let později.

Původ homeopatie je jednoznačně evropský.  Jeho principy mají však blízko k  způsobu myšlení než je naše evropské. Nejhlouběji je takové myšlení rozvinuté na indickém subkontinentu a v Jižní Americe . Výsledky homeopatie v Indii a Pákistánu jsou zcela mimořádné. Českým skeptikům ze spolku Sysifos   ( pánům Heřtovi, Grygarovi a jiným)bych přál vidět na jejich vlastní oči léčebné výsledky indických lékařů homeopatů u jejich chudých a vnímavým pacientům. Někteří však vidět odmítají stůj co stůj. Avogadrova konstanta- kde končí molekuly, tam končí jejich pravda. Prométheus dal lidem oheň.  Světlo, poznání.  Kolik je ve světle  molekul, páni akademici ?! Moderní fyzika již přináší poznatky, které  fungování oboru potvrzují.

Klasická homeopatie

Je tu s námi dvě stě let, od doby, kdy ji zakladatel profesor Samuel Hahnemann přivedl do klinické praxe. Prodělala několik období velkého vzmachu i ústupu. Nyní je opět na vzestupu.  Stručně bychom mohli říci, že klasickou neboli konstituční homeopatii zajímá celá osobnost pacienta, nikoli jen „nemocný“ orgán. Vyžaduje jiný způsob myšlení než běžná medicína.

Dlouholetá zkušenost ukazuje, že tento způsob léčení je velmi účinný a že míří k hlubokému jádru poruchy zdraví. S opakovaným výskytem nemoci si běžná medicína často v podstatě neví rady.

Příkladem mohou být opakované angíny. Podávání antibiotik je sice řádné, ale čtvrté a páté podání během jednoho roku již výrazně potlačuje imunitu. To spolu s nevyřešeným problémem recidiv zhoršuje dále zdravotní stav pacienta.  Odstranění krčních mandlí není také jednoznačně úzdravným řešením.

Dalšími příklady stavů pro konstituční homeopatické léčení zejména u dětí mohou být opakované záněty středního ucha, časté záněty dýchacích cest nebo močového ústrojí.

Vyhledá –li pacient klasického homeopata s jedním problémem, může být překvapen, že se lékař homeopat zajímá nejen o tu konkrétní nemoc, ale i o spoustu dalších údajů- kromě osobní historie nemocí  také o povahové vlastnosti, strachy, záliby, vlohy, paměť, jídelní chutě, zimomřivost, chování ve stresových situacích, spánek a sny.  Následuje shromáždění údajů a jejich homeopatické vyhodnocení. Stejně tak se vyhodnocuje pozorování pacienta (batole toho slovy moc neřekne, ale chováním ano, neverbální složka je neméně cenná i u starších a dospělých). Poté se provádí objektivní analýza případu. Používá se k ní i počítačový homeopatický program. Následuje výběr homeopatického léku na míru konkrétnímu pacientovi. Tento celostní přístup umožňuje hlubší léčebný zásah na více úrovních pro jedinečnou lidskou bytost. Homeopatie léčí celého člověka, i když původní objednávka se týkala nejvíce obtížného problému.